Turecká realita: Jak předejít obětem při zemětřesení?

Toto je otázka za milion. Odpovědi jsou relativně jednoduché, horší je to s jejich dodržováním. A ukazuje se, že právě to je nyní problémem. Po bitvě je sice každý generál, ovšem Turecko není (co se týče zemětřesení) žádný benjamínek, naopak by měl být ostřílený kozák, takže by mělo být pro většinu států vzorem jak to dělat dobře.

6. února 2023

Tento den se zapsal černým písmem do historie Turecka a částečně i Sýrie. Na území Turecka totiž došlo 6. února ve 4:17 ráno místního času v okrese Pazarcık v provincii Kahramanmaraš, ale nedaleko velkoměsta Gaziantep v sousední provincii (přes 2 miliony obyvatel, skoro jako 2x Praha), a to o síle 7,8. Zemětřesení bylo na spodní větvi východního anatolského zlomu, kde arabská deska neustále tlačí na anatolskou.

první týden otřesů (zdroj: Gilles Mazet-Roux, seismolog, twitter.com/gmazet/)

MIMOCHODEM: Obě zmíněná města mají jméno, které bylo ve 20. století prodlouženo o nějakou pochvalu. Z města Maraš se stal "Hrdina Maraš" neboli Kahramanmaraš, z Antepu se stal Gaziantep. Proto je možné i v médiích vidět historická jména Maraš či Antep. Na historii se také odkazují výrobci zmrzlin (Maraš) nebo pistácie (Antep).

O půl dne později se k životu probudila i hlavní větev, kde ve 13:24 došlo k téměř stejně silnému otřesu. Šlo o intenzitu 7,6 a epicentrum bylo tentokrát poblíž města Elbistan v sousední provincii Kahramanmaraš. To bylo překvapením i pro odborníky, protože to není až tak obvyklé (ale ani to není přílišná vzácnost, viz zemětřesení na turecko-íránské hranici před třemi lety). A protože mezi oběma epicentry je asi 80 kilometrů, byla ve výsledku zasažena citelně větší oblast.

zemětřesné zlomy na severu a východě Turecka a okolí (další zlomy již černě)

MIMOCHODEM: Co jsou to ty dotřesy? Jedná se o zemětřesení, která jsou slabší a následují po hlavním otřesu. Mohou trvat i týdny. Některé dotřesy jsou tak silné, že samy mohou mít i smrtelné následky. Ztěžují až znemožňují záchranné práce, někteří propadají panice (nikdo neví jak silný otřes to bude a jestli to není počátek silného či ještě silnějšího otřesu, než byl na začátku).

Máme se bát jezdit do Turecka?

Turecko je sice velká země, ale přesto méně znalí mohou hodit vše do jednoho pytle. Takzvaná turecká riviéra (typický cíl pro letní dovolené) je od právě diskutovaného velkého zemětřesení dostatečně daleko na to, aby to nějak ovlivnilo. Nejbezpečnější je asi Antalyjský záliv, který je relativně daleko od nejbližších zlomů.

Shrňme to: Pokud se nebojíme jezdit do Itálie nebo Řecka, nebojme se jezdit do Turecka. Zemětřesení hrozí ve všech těchto jmenovaných zemích.

Vždy se vyplatí sledovat informace českých zastupitelství pro danou zemi či její region. V Turecku spadá jih a střed země včetně turecké riviéry pod Velvyslanectví ČR v Ankaře, zatímco sever Turecka pod Generální konzulát ČR v Istanbulu. Jiné státy mohou mít odlišné dělení mezi Ankaru a Istanbul (psali jsme Generální konzulát v Istanbulu nebo Velvyslanectví v Ankaře?, včetně map).

Co ano, co ne?

Zde je malý nástin potřebného:

• Příslušné zákony a nařízení. Je časté, že po velmi silném zemětřesení s ještě silnějším dopadem se probere vláda a volá po nových a ještě lepších zákonech a nařízeních, aby se příště katastrofa neopakovala (řeč je o kvalitě pomoci). To se týkalo také doposud posledního velkého zemětřesení v srpnu 1999 (psali jsme), kdy se uvedlo do praxe plno novinek, například pojištění staveb proti zemětřesení.
• Proškolené obyvatelstvo. Školení a pravidelné tréninky obyvatel se sice provádí, ale vždy je možné říct, že to chce víc a důsledně. Děti ve školách a zaměstnanci některých firem školeními procházejí, ovšem ženy v domácnosti, důchodci či nezaměstnaní jsou často mimo zorné pole. Organizace jako AKUT provádějí školení ve svých školicích centrech (česká komunita v Istanbulu před lety takové absolvovala), ale chybí razantnější aktivita z jejich strany, a především ze strany samotných obyvatel. Obchodní řetězce poměrně často prodávají evakuační zavazadla, která již obsahují základní vybavení. Hlavně státní televizní kanály vysílají jak pořady o zemětřesení, tak i výuková videa či krátké informace v hlavních zprávách (Show TV, CNN Türk...). A snad není obyvatel Turecka, který by nesledoval nekonečné debaty zemětřesení (kde, co to může / musí udělat, jak se chovat), dokonce animované pořady míří na děti i dospělé, jako:
• Chování při zemětřesení pro děti (https://www.youtube.com/watch?v=PTUGhRBuZew)
• KARE: Zemětřesení (TRT Çocuk; https://www.youtube.com/watch?v=SQx7wj3fxIY)
• Aslan: Stroj na předpovídání zemětřesení (TRT Cocuk; https://www.youtube.com/watch?v=S3FOKxqvLHI)
• Zemětřesení 17. srpna 1999: Slyš můj hlas, malý chlapče (krátký animovaný film; https://www.youtube.com/watch?v=MqqQpux5jc8)
• Bezpečná rodina (AKUT; https://www.youtube.com/watch?v=G1sHBXX88GI)
• Školení uvědomění si katastrof (AKUT; https://www.youtube.com/watch?v=IPkQdDeW6Xg)
• Víte, co dělat v případě zemětřesení? (AKUT; https://www.youtube.com/watch?v=oZeI0X40EEY)
• Evakuační plány a prostory. Turecká města jsou protkána místy, kam mohou obyvatelé nejbližšího okolí uprchnout (pokud mají štěstí a nespadnul na ně dům vlastní, případně okolní dům, kolem kterého zrovna šli). Místa pro shromažďování ale mohou být jen na volných prostorách (parky, hřiště atd.), což naráží na problémy s jejich plánováním.
• Včasná pomoc, případně i armády. Čím dříve se zachraňuje, tím více lidí je možné zachránit. Naopak čím později se přijde, tím více se záchranné práce mění na vykopávky hřbitova. Pokud je to nutné, povolává se armáda, která může disponovat příslušnou těžkou technikou a další potřebnou technikou.
• Bezpečné budovy. Historické chráněné budovy vynechme, věnujme se všemu ostatnímu. Jestliže budova není odolná vůči silnějšímu zemětřesení, stát má právo nařídit její zbourání (ovšem platí "není žalobce, není soudce"). Soukromé obytné budovy mají drobný problém, totiž že tam již lidé bydlí a že nemají obvykle velké rozpočty (často platí, že v budovách v horším až katastrofálním stavu bydlí spíš nízkopříjmové rodiny, které si tedy často nemohou dovolit zaplatit zbourání a vystavění nového domu). Stát podporuje přechod na nové a bezpečnější domy tím, že po určitou dobu platí nájem v náhradních bytech, než se postaví nový dům na místě původního. Ovšem jen v případě Istanbulu se to týká milionů činžovních domů. Snad v Istanbulu není ulice, kde by se aktuálně neboural dům či nestavěl nový.
• Nulová tolerance vůči nekalostem. Je možné mít sebelepší pravidla, ale pokud se nedodržují, není to nic platné. To se při tomto zemětřesení viditelně prokázalo, protože v místech s nulovou tolerancí místní radnice vůči černé výstavbě či porušování pravidel spadlo minimální množství staveb.
• Infrastruktura. Pod tím si představíme také silnice a železnice, ovšem při zemětřesení může mít příroda svůj názor na jejich integritu (viz přestřihnuté až zcela zničené silnice, posunuté železnice atd.). Tady je nutno pamatovat na více možností včetně případné rychlé opravy (což se udělalo v případě přistávací dráhy na letišti v Hatay). Spadá sem ale také rozvody elektřiny atd. Pobřežní místa mohou být zásobována z vody, což využil například istanbulský meziměstský dopravce IDO, který okamžitě přestavěl a odeslal své velké lodě, které slouží jako lodní nemocnice i jako stravovací zařízení. Týká se to také komunikační infrastruktury, tedy BTS stanic pro mobilní telefony, které jsou dnes klíčové.
• Rozsah katastrofy. Neznalí či nezkušení si neuvědomují, že při silném zemětřesení nejde jen o jeho epicentrum, ale o plochu i několik set kilometrů dokola. Problémy v případě tohoto zemětřesení dopadly na území, které je porovnatelné s plochou celé České republiky (a to včetně jejích obyvatel). To si lze jen obtížně představit. Už jen náhradní ubytování znamená mít prostory a postavit stany pro statisíce lidí (někdy je slyšet i o milionech). Tak velký objem v záloze nemá žádný stát.
• Organizace pomoci. To se týká celé řady na sobě závislých i nezávislých věcí. Například profesionální záchranáři se musí přednostně dostat na správná místa bez zbytečného prodlení. V Turecku má být 160 tisíc záchranářů a pomocného personálu, přesto je nutné přiložit ruku k dílu i jinak, takže se tisíce a tisíce dobrovolníků z celého Turecka hrne do postižené oblasti. A tuto armádu lidí je nutné jak nasměrovat na aktuální místo, tak je ubytovat a umožnit přísun jídla, pití a energií (tedy pokud nejsou soběstační).

MIMOCHODEM: Dovede si vůbec někdo představit personální dopady? Počty lékařů a zdravotních sester pro ošetření zraněných, tuny léků a obvazů, počty nemocničních lůžek, zástupy psychologů pro příbuzné obětí, zavalené osoby, ale i pro samotné záchranáře a lékaře? A psychology pro tamty psychology?

Proti tomu jsou v přímém kontrastu problémy:

• Stanová města pro uprchlíky ze Sýrie. Turecko neustále hostí skoro 4 miliony uprchlíků, kteří odešli ze své vlasti sžírané občanskou válkou. Většina z nich se chce stále do své vlasti trvale vrátit, ale to odmítají jak mocnosti, tak dokonce i Syřané v Sýrii. A tak do své vlasti jezdí vlastně jen na svátky, které oslaví se svými tamními příbuznými a známými a vrací se zpět do Turecka. 
• Syndrom Istanbul. Již dlouhou řadu let se říká, že do deseti let zřejmě postihne Istanbul a jeho nejbližší okolí silné zemětřesení. Celé Turecko slýchává právě o Istanbulu, pozornost se soustředí spíš tam (nejen mediální, ale také finanční), což může ukolébávat regiony mimo Istanbul a okolí (hlavně ty, kde zemětřesení už nějakou dobu nebylo, což je právě postižený region).
• Provozní slepota až po "já nic, já muzikant". Když se cizinec dozví o potenciálním nebezpečí zemětřesení, jímá ho hrůza a někdy v panice i odmítne do takové země jet (a jede raději do jiné země i když se stejným zemětřesením, viz Řecko, Itálie, Island, Kalifornie, Japonsko apod.). Místní ale mohou naopak propadnout provozní slepotě a nebezpečí ignorovat (podle přísloví "člověk si zvykne i na šibenici"). A právě takováto zemětřesení někdy proberou tyto spáče a svou pozici na sudu prachu si uvědomí. Příliš mnoho domácností nemá evakuační zavazadlo, nemá uložené kopie důležitých dokumentů, nemá domluvené chování, nemá připevněné skříně ke zdem atd. atd. Kdo ale zažil silné zemětřesení tak dobře ví již z minula kde je evakuační místo (či kde v oné době bylo), protože tam musel uprchnout. Příliš velké procento lidí sice i někdy má ze zemětřesení strach, ale nedělá nic proto, aby alespoň minimálně připravil sebe, svou rodinu, svou domácnost, a to jak informacemi a chováním při zemětřesení, tak materiálně. Kdo má například vždy někde kolem sebe nějakou domácí obuv, aby se při zemětřesení nešlapalo naboso ve střepech? Kdo dává květináče na parapety oken či balkónů bez zabezpečení proti pádu na něčí hlavu (vichřice, zemětřesení, kočka...)?
• Celostátní trénink evakuace. Na výročí zemětřesení v Düzce (12. listopadu 1999) se konal celostátní... no řekněme trénink. Ministr vnitra Süleyman Soylu oznámil, že u příležitosti 23. výročí zemětřesení v Düzce se v zemi uskuteční cvičení v souvislosti se zemětřesením a že všichni obdrží zprávu ve stejnou dobu a že v rozhlase a televizi bude vyhlášeno cvičení. Počátek je v sobotu 12. listopadu 2022 v 18:57 (psali jsme), kdy rozhlas i televize budou oznamovat široké veřejnosti pokyny. Realita byla více než rozpačitá, protože řada lidí ani neobdržela SMS, sirény a hlášení z reproduktorů se snad ani nekonalo (a to je možné využít propojenou síť na mešitách, jak si otestovali při pokusu o převrat 15. července 2016). Výsledek? Fiasko, lidé ještě víc zanevřeli na jakoukoli ochranu před zemětřesením. Bylo i slyšet názor, že se sirény nespustily, aby se nevyvolala panika (parafrázujme profesora Hrbolka z filmu Marečku, podejte mi pero!, "ale vždyť už o tom zemětřesení dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho...").
• Tolerování černé či nedostatečně bezpečné výstavby. Nezodpovědnost odpovědných pracovníků může být někdy tristní i trestné, osobní finanční prospěch ale někdy převáží. Prezidentka Unie komor inženýrů a urbanistů v Istanbulu paní Pelin Pınar Giritlioğlu pro BBC uvedla, že až 75 tisíc budov v oblasti zasažené zemětřesením dostalo "amnestii" (tedy že ač jsou nové, tak nesplňují bezpečnostní pravidla, ale zamhouřilo se nad nimi oko). Již bylo zatčeno více než 100 podezřelých, kteří měli stavět nedostatečně bytelné domy (tedy jejich architekty, nešlo o zedníky...). Mediálně známý byl Mehmet Yaşar Coşkun, dodavatel Rönesans Residence (kde zemřelo 131 lidí), který chtěl uprchnout do Černé Hory a byl zadržen na istanbulském letišti. Nežádoucí výstavba se týká také případů, kdy je tzv. volné místo (pro park, sportoviště, prostě cokoli bez budov), kde si někdo "zajistí", že pozemek dostane a že na něm může postavit, co chce. Zlikviduje se tak jednak zelený prostor pro relaxaci lidí a drobet přírody, ale také potenciální shromaždiště při přírodních katastrofách. Další je výstavba příliš vysokých budov na podloží, které tomu nevyhovuje. To potom nedrží dostatečně základy domu a ten se doslova položí. Doslova křičí případ, kdy budova komory architektů přečkala zemětřesení bez velkých problémů, zato široké daleké okolí zůstalo bez jediného stojícího domu. Jiný případ zmiňuje dům financovaný (a tudíž kontrolovaný) z evropských peněz, takže také přečkal, dokonce okna zůstala zasklená.
• Vliv počasí. Když se řekne Turecko, mnoho lidí si vybaví svůj pobyt na jižním pobřeží na letní dovolené a mají zato, že stejné či podobné počasí bude mít celá země a celoročně. Místo zemětřesení bylo na jihu s přesahem do Sýrie na jih od Turecka, ale protože je únor, je obvyklé, že může i mrznout a sněžit (což se skutečně stalo, noční teploty klesaly i pod -10 stupňů). Šance přežít se tak citelně snižují, problémy mají ale i ti, kteří nejsou zasypáni, protože potřebují přístřeší a teplo. V létě je situace neporovnatelně jednodušší (například nehrozí zmrznutí na všech stranách, v Turecku to kromě severního pobřeží znamená méně až žádné srážky atd.).
• Vliv negramotnosti. Zemětřesení se částečně dotklo oblasti, kde je nejnižší gramotnost z celého Turecka. Zároveň je to oblast s nejvyšším počtem lidí na domácnost atd. To vše zvyšuje riziko a zároveň snižuje dosah informací o zemětřesení.
• Nulová soudnost. Vlivem všech možných vlivů včetně extrémního emočního vypětí a kritická nutnost řešit situaci (viz rodič / dítě mi leží pod sutinami a volá o pomoc, zachraňujte!) se hněv lidí často obracel proti těm, kteří přišli zachraňovat. Přitom by svůj hněv měli použít vůči odpovědným osobám, které takovou situaci dopustili. Pak musejí zasahovat místní bezpečnostní složky, některé záchranné týmy dokonce Turecko z bezpečnostních důvodů opustili.
• Luxusní ubytování pro miliony příliš nevyužito. Zimní období je pro tisíce a tisíce hotelů na turecké riviéře časem prázdna, oprav a přípravy na novou sezónu. Tento potenciál zůstal ve větší míře mimo zorné pole. A hotel je oproti plátěným stanům skutečně luxus, navíc velká část hotelů se nachází mimo silné zemětřesné zóny (viz Antalyjský záliv). Některé hotely v Alanyi ubytovaly uprchlíky ze zemětřesné zóny a žádaly pro ně materiální pomoc. Na druhou stranu někteří se nechtějí vzdálit od svých (někdy bývalých) domovů (z nejrůznějších důvodů).
• Nečinnost odpovědných osob. Ano, ryba smrdí od hlavy, ale své máslo na hlavě mají všichni v pyramidě moci od nejvyšších postů přes guvernéry a starosty až po nejposlednějšího voliče. Pravidla nastavena jsou (zákony, nařízení apod.), ale moc se nedbá na jejich kontrolu a postih. Někde se dbá spíš selektivně než plošně a nestranně. Tam, kde místní samospráva například sama začala konat (jak by měla), tak následky zemětřesení nejsou prakticky žádné. Tam, kde se oko přimhuřovalo až příliš, spadlo velké množství domů (včetně těch starých jen několik let). A nejde o problém nijak nový, ale trvající desítky a desítky let. Své máslo na hlavě mají tedy politické strany napříč politickým spektrem (větší či menší).
• Bitva o kompetence. Organizace AKUT (Arama Kurtarma Derneği = Sdružení pátrání a záchrany; nevládní organizace z roku 1996 se sídlem v Istanbulu), která léta pomáhala jak preventivně (před) tak záchranářskými pracemi (po), je z politických důvodů odkloněna na vedlejší kolej. Podle tvrzení některých údajně ani nebyli vpuštěni do některých oblastí, aby mohli zachraňovat. Namísto AKUTu je preferována organizace AFAD (založena státem roku 2009 a spadající pod Ministerstvo vnitra, sídlo v Ankaře).
• Speciální fond na pokrytí přírodních katastrof. Mnozí je mají za nekonečný zdroj peněz jen pro zemětřesení, jiní je mají jako nekonečný zdroj peněz pro cokoli, co chtějí atd. Jsou různé představy, jsou různé praktiky. Ale jen ubytování obyvatel při přestavbě jejich domu odčerpává poměrně dost prostředků (to samozřejmě vidět není).
• Nesystémovost, bezčasovost. Na některých místech a postech se příliš praktikuje politikaření a bratříčkování. Navíc Turecko má velký sklon k ignorování času. Není minulost, není budoucnost, je jen přítomnost. Systematické + plánování jsou v mnoha ohledech cizí slova. U odpovědných je to o to horší, že jsou to právě oni, kdo v té či oné době slíbili nápravu kdečeho (prostě "slibem nezarmoutíš").
• Nulová či selektivní paměť. Desítky let někteří nadávají a žehrají a toho či onoho politika, tu či onu politickou stranu, ale když přijdou volby, tak jim opět dají hlas. Zúčtování se tedy nekoná.
• Příliš. Turecko má příliš všeho. Příliš mnoho památek po celém území státu, příliš mnoho nebezpečných budov z minulosti, příliš mnoho zemětřesných zón, příliš mnoho vnitřních či vnějších nepřátel (skutečných či smyšlených), příliš mnoho peněz na něco a příliš málo peněz na něco jiného...

MIMOCHODEM: Absolutní ignorace reality ai absence základních citů postrádají někteří turisté, kteří chtějí jít do oblasti postižené zemětřesením s myšlenkou, že "my nic, my jen procházíme". Co znamená velké zemětřesení jim zřejmě nedochází (zničené silnice, železnice, přerušené dodávky všeho apod.). Jestliže někdo opravdu do dané oblasti musíte, tak buď pomáhat, nebo jako turisté, ale až místní orgány řeknou, že už je to možné.

Turecko, země klepající se země

Touto parafrází na zemi vycházejícího slunce lze pojmenovat Turecko, ale také některé další státy. Že zemětřesení se v severní a východní části Středozemního moře odehrávají poměrně často a někdy i nepříjemně silně, o tom se co několik let dozvídáme z médií. Jen Žít Istanbul psal o zemětřesení:

[2020-10-31] Zemětřesení mezi Řeckem a Tureckem: 7 stupňů
[2020-11-02] Zemětřesení u Izmiru vyvolala tajná loď!
[2020-11-03] Zemětřesení 4 dny poté: víc než 1000 otřesů
[2020-11-06] Jak by dopadl Istanbul při zemětřesení o síle 7,5?
[2021-04-13] Zemětřesení u Bodrumu o síle 5,1
[2021-08-17] 22 let od zničujícího zemětřesení u Istanbulu
[2021-08-19] Turecko: Povinné pojištění proti zemětřesení
[2021-12-29] Zemětřesení v 8 hodin 8 minut 8 sekund
[2022-01-11] Zemětřesení u tureckého Mersinu o síle 6,4
[2022-10-04] Je silné zemětřesení v Istanbulu na spadnutí?
[2022-11-23] Zemětřesení 6,0 poblíž Istanbulu, desítky zraněných a 1 mrtvý

...a to těch silnějších bylo za těch několik let samozřejmě víc.

MIMOCHODEM: Věděli jste, že schovat se při zemětřesení pod stůl je nesmysl (ačkoli to vídáme v řadě hlavně hollywoodských filmech)? Záchranáři mnohokrát potvrdili, že nejlepší místo je v tzv. trojúhelníku života, tedy poblíž něčeho, co ani spadlý strop nezničí, takže třeba pračka (což může potvrdit holčička při zemětřesení v Izmiru v listopadu 2020), některé skříně apod. Ukrýt se pod stůl sice pomůže při slabším zemětřesení (ochrání před padající knížkou či vázou), ale naopak může i zabít, když na něj spadne těžší předmět a stůl váhu neudrží (například kus stropu).

...a nezapomínáte na Sýrii?

Protože první epicentrum bylo asi 80 km od syrských hranic, napáchalo škody také tam. Přesto že otřesy nebyly na území Sýrie až tak silné, neutěšený stav po občanské válce způsobil, že i tak zde zemřely tisíce lidí. Mezinárodní pomoc samozřejmě zahrnuje také tuto oblast.

Pomoc z Istanbulu

Jednotlivá města, provincie (obdoba českých krajů), firmy i sportovní kluby či jednotlivci se snaží pomáhat finančně, materiálně či osobně. Jen Istanbul měl zajistit skoro 500 letů s pasažéry, skoro 100 letů s materiálem, 3 lodě, 4 vlaky, přes 38 tisíc specialistů, přes 9 milionů přikrývek, přes půl milionu zdrojů tepla (kamna, přímotopy) atd.

Jen počet přikrývek (a to je jen z Istanbulu) by postačil skoro všem obyvatelům Česka, ale přesto je to málo. To dokládá rozsah zemětřesení.

Vliv médií a (dez)informací

Při zemětřeseních a jiných katastrofách je obvykle informací málo, protože i komunikační infrastruktura je narušena. Potom se na veřejnost dostanou i neověřené informace, takže se otevírá Pandořina skříňka s omyly, záměrnou dezinformací apod.

Mezi nepříliš vydařené zprávy patří ta o výkyvu turecké liry vlivem zemětřesení. Turecká lira zažívá prudké pohyby takového výkyvu, že drobné zvlnění vlivem zemětřesení bylo spíš kosmetickou drobností (jako silnější pokles 2. února, viz měsíční historie níže). Tedy abychom byli přesní, lira spíš posílila, než aby nějak ztratila. Namísto 20,5 za euro posílila na 20,1 liry za euro.

kurs turecké liry vůči euru (okamžik prvního zemětřesení vyznačen)

Některá zahraniční média hovoří s kýmkoli, kdo v dané zemi byť krátkou dobu pobýval, takže se pak posluchači nebo diváci dozvídají někdy i neuvěřitelné věci, které jsou někdy i diametrálně odlišné od reality (i nechtěně, odlišit dojmy od reality je někdy těžké i pro profesionála). Je proto vhodné sledovat také zahraniční a zároveň seriózní a důvěryhodná média, která ignorují dojmy, domněnky a smyšlenky až dezinformace a věnují se ověřeným faktům (neboli nepletou si dojmy a pojmy, ověřují informace, filtrují od hoaxů, fake news atd. a přitom se nesnaží informaci vytvořit ani ovlivnit svými zájmy, jako vyšší čitelnost, promítnutí názoru vlastníků, sponzorů, inzerentů atd.).

Média mohou být zneužita pro zveličení problému. Tedy ne že by katastrofa takového rozsahu byla drobností, to rozhodně ne. Ale někteří (nejmenovat!) si mohou dělat alibi tím, že dají sluchu těm odborníkům, kteří tvrdí, že katastrofa tohoto rozsahu se rozhodně nedala zvládnout (z toho či onoho úhlu pohledu).

Oba přístupy inklinují k použití černobílé optiky (naprosto skvělé / naprosto vše špatně), ovšem realita není ani jedna z těchto poloh.

HAARP a spol.

Dezinformace se ukázaly také nyní, kdy se objevilo řada informací o všem možném, dokonce i o tom, že se zemětřesení vyvolalo uměle. "Důkazem" měla být světla, která se v okamžiku zemětřesení objevila, navíc se měl údajně použít i HAARP (Vysokofrekvenční aktivní výzkumný program polárních září).

Nechtěným svědkem se objevil článek České televize z letošního ledna, který se měl brát jako důkaz. Důkazem byl pro fakt, že HAARP nebyl rozebrán, ale jen prodán jiné organizaci, která je používá dodnes. Používá jej nejen čistě pasivně, ale také jako radar pro zkoumání kosmických těles v blízkosti Země na delších vlnách. Ty na rozdíl od elektromagnetického záření kratších vlnových délek (typických pro radary) pronikne dovnitř vesmírného tělesa a odhalí co je pod povrchem (tedy z čeho se skládá).

Česká televize: Americké zařízení HAARP vypálilo silný puls na asteroid. Cílem je lepší obrana planety Země. Výkonný vysílač na americké Aljašce vyslal 27. prosince do vesmíru rádiové signály, které se mají odrazit od asteroidu. Vědci se tak chtějí tímto způsobem podívat, co se skrývá v jeho nitru.

Nešťastné lehce bulvární fráze "vypálilo silný impuls" mohla zmást některé a naopak potěšit příznivce dezinformací (ačkoli HAARP (či originál zde) je schopen vyslat puls až 3,6 MW na volitelné frekvenci od 2,7 do 10 MHz, což sice silný puls opravdu je, ale je to spíš plivnutí do moře proti tomu, co by to chtělo pro vyvolání čehokoli silnějšího, o zemětřesení nemluvě). Absolutní nepochopení je množství energie, které by bylo zapotřebí, kdy by produkce celé zeměkoule asi nestačila na takový impuls, který by dovedl napáchat takovou škodu. Své mohou vědět také armády a zbrojní průmysl, který před desítkami let napřel pozornost na laserové zbraně, aby také kvůli obřímu příkonu elektrické energie ochladli. Podobné je to se zrcadly odrážejícími sluneční záření na jedno konkrétní místo na Zemi (opět nesedí množství energie, ačkoli by to potěšilo uživatele solárních panelů). Toto téma je součástí literatury a filmů na pomezí sci-fi a fantasy (viz bondovka Dnes neumírej / Die another day).

Za další dezinformátorům nevadí, že se rádiové vlny šíří v přímce (pokud nejsou v okolí extrémně těžkého předmětu jako hvězdy či černá díra). Zařízení na Zemi mířící pouze vzhůru nemůže trefit žádné místo na této planetě. Střílet za roh dovedli obtížně už vojáci Wermachtu (pokusy byly), ale zde je to střelba otočená o 180 stupňů. Vysílač by totiž musel být mimo zeměkouli (například na Měsíci), aby mířil na zemský povrch.

Součástí videí z míst zemětřesení jsou světla a světelné záblesky. Když na určitém místě vypadne dodávka elektřiny, pak se pro dané místo "rozsvítí" okolí (světelný smog), kde si přidá také automatika fotoaparátu v telefonech. Světelnému smogu přispívá tomu také znečištění vzduchu ať předchozím (jako smog), nebo zvířeným prachem při zemětřesení jako takovém. Ony záblesky jdou na vrub typicky poruchám elektrických zařízení a kabeláže, obvyklých při zemětřesení (přílišné přiblížení až dotyk kabelů navzájem nebo se zemí, přerušení kabeláže, porušení transformátorů apod.).

Další aspekt je rychlost šíření zemětřesení. To není okamžitě všude, ale šíří se relativně pomalu. Takže záblesky mohou být z míst, kde už udeřilo, zatímco k místu pozorovatele teprve dorazí (proto "světla těsně před zemětřesením"). Například takzvané P-vlny se při povrchu pohybují různou rychlostí (viz KUKAL, Z., 1983, 31):

• jílovitité horniny 2-4 km/s 
• žulové horniny 6 km/s
• čedičové horniny asi 7 km/s

Mezi místní "specialisty" na podobné dezinformace je bývalý starosta Ankary Melik Gökçek, psali jsme v článku Zemětřesení u Izmiru vyvolala tajná loď!.

Kde jsou oranžové kontejnery pro případ zemětřesení?

Poslední dny se na televizních obrazovkách objevují snímky speciálních oranžových kontejnerů, které jsou určeny pro záchranné složky a radnici v případě zemětřesení. Umisťují je radnice, ale zoufale málo. Mají být umístěny vedle shromaždišť.

Na druhou stranu bojují radnice za záchranu již existujících kontejnerů, protože ty jsou často cílem zlodějů, kteří bez studu vykrádají vše, co může v případě potřeby někomu zachránit život.

Co takový kontejner obsahuje? Je to komplex všech potřebných prostředků od přileb přes rukavice a nástroje typu lopaty až hasicí přístroje až po pitnou vodu či elektrogenerátor a palivo nejen pro něj. Vše je nutné pro záchranné práce v nejbližším okolí především v jejich počátcích.

zdroj: ahaber.com.tr

Veřejnost mnohdy netuší, že tyto kontejnery vůbec existují, natož aby věděli k čemu i jim samotným mohou pomoci. V Istanbulu jich mají být stovky, například v městských obvodech Avcılar či Zeytinburnu. Roku 2021 měl například istanbulský městský obvod Bayrampaša 11 kontejnerů. To nezní tak špatně, kdyby celá Bayrampaša neměla obyvatel asi jako Ostrava... Kritika se snáší ze strany veřejnosti i médií po každém větším zemětřesení celé roky, ale vše vypadá spíš podle přísloví "psi štěkají, ale karavana jde dál".

Kde příště?

Vědci i věštkyně celého světa se snaží odvodit či jen uhádnout, že kdy a kam přijde zemětřesení. Lze předpovědět, že na nějakém místě či v nějakém regionu zemětřesení přijde, ale neví se kdy.

 Podle profesora Naciho Gönüra hrozí nebezpečí silnějšího zemětřesení v provinciích Istanbul, Tekirdag, Bursa, Balikesir, Čanakkale (takže Marmarské moře a okolí), Izmir, Erzincan, Bingöl, Hakkari, Adana a Hatay.

Poslední dobou se kromě Istanbulu a širokém okolí hovoří také o okrese Karlıova v provincii Bingöl, kde se stýkají dva zlomy a kde bylo velké zemětřesení před poměrně dlouhou dobou (17. srpna 1949). Podle profesora Naciho Gönüra nově stoupá riziko pro oblast zhruba mezi městy Karlıova a Bingöl na M7,2 a pravděpodobnost zemětřesení v Istanbulu silnější než 7. stupňů v Istanbulu z dosavadních 62 na 80 %.

...a dejte nám už s tím zemětřesením svátek!

Toto si mohou říkat nejen státy mimo samotné Turecko či Sýrii, ale také i v těchto dvou zemích. Lidé mimo onu oblast mají sice empatii, pomáhají materiálně a/nebo finančně, ale už odmítají sledovat sutiny na skoro všech televizních kanálech (i třeba kvůli dětem), a tak raději sledují nějaký kreslený seriál či fotbal (i když oboje jindy nenávidí).

A přímo v zemětřesné oblasti by také nejraději poslední týden vymazali ze své paměti, ale nemohou. A sutiny či vzpomínky na minulé je budou provázet do konce jejich života.

Není jen zemětřesení

Nyní se pozornost plně zaměřuje jen na jeden typ přírodní katastrofy, ale Turecko se potýká s celou řadou jiných. Patří sem vichřice, tornáda, povodně, dokonce i hrozba tsunami, ale také sněhové laviny či lesní požáry:

[2021-07-31] Stále hoří 10 požárů v Manavgatu i jinde po Turecku
[2021-08-01] [UPDATE] Požáry v Turecku: další uhašeny, další ale vznikly, 6 mrtvých
[2021-08-02] Turecko: 122 požárů uhašeno, 7 stále hoří, 7 mrtvých
[2021-08-02] Mapa Turecka s aktuální pozicí požárů
[2021-08-02] Opět v Turecku hoří víc požárů, hasiči hasí 13 z nich
[2021-08-04] Turecko a požáry: Manavgat stále hoří, dezinformace bují, kampaň
[2021-08-04] V Turecku opět přibyly požáry, nyní jich hoří 16
[2021-08-05] Tepelná elektrárna u Bodrumu hoří, zázrak se nekonal
[2021-08-05] Vrchní státní zastupitelství vyšetřuje #HelpTurkey
[2021-08-05] Turecko: Manavgat stále hoří, přibylo 9 požárů
[2021-08-07] Nejnovější mapa požárů v Turecku
[2021-08-09] Turecko: 5 požárů stále není pod kontrolou, stále vznikají nové
[2021-08-09] Za posledních 24 hodin vypuklo v Turecku 30 požárů
[2021-07-28] [UPDATE 4] Obří požár v tureckém Manavgatu ohrožuje čtyři čtvrti
[2022-06-23] Sezóna požárů v Turecku začíná spolu se skandály kolem
[2022-06-27] Turecko: požár uhašen, začaly povodně

Poslední dobou přibývají také problémy se znečištěním a nejen moře, hlavně Marmarské moře, psali jsme:

[2021-05-18] Marmarské moře u Istanbulu silně znečištěno
[2021-05-31] Marmarské moře umírá, spousta rosolovitého slizu

Také přibývají obavy o vodní zdroje (a nejen Istanbul).

Shrnutí

Připrava na zemětřesení je věcí obou stran, tedy jak státu a místních samospráv, tak občanů jako takových. Jedná se také o vzájemnou komunikaci a ne jen o prázdné tlachání či o dva monology namísto dialogu.

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík